Osobnostní charakteristiky psychosomatických pacientů, najdete se mezi nimi?

Zajímá vás jaký typ osobnosti z pohledu psychosomatické medicíny jste právě vy? Před deseti lety jsem vytvářela tuto brožůru osobnostních charakteristik psychosomatických pacientů, tak jsem si říkala, že její text dám k dispozici i vám.

V psychosomatické medicíně existují popisy čtyř typů osobnosti, které se mohou vázat ke vzniku různých onemocnění. Osobnostní vlastnosti ovlivňují naše reakce na stres. Často určují, jak silně a v jaké kvalitě stresovou situaci prožíváme.

Dle nejrůznějších výzkumů je patrno, že existuje vztah mezi osobnostním typem a náchylností k onemocněním srdce. Lidé s osobností typu A se zdají být více náchylní k srdečním onemocněním, jsou obvykle více řízení, netrpěliví, energičtí a ambiciózní. Oproti tomu lidé s osobností typu B, berou život pomaleji, jsou obvykle mnohem uvolněnější a je menší pravděpodobnost, že dojde k rozvoji kardiovaskulárních nemocí. Dalším diskutovaným typem je osobnost typu C (cancer personality), a osobnost typu D (depresivní osobnost), u kterých se předpokládá určitý vztah mezi povahou a vznikem nádorového onemocnění.

Tato brožura by měla pomoci všem zdravotnickým pracovníkům v lepší orientaci a rozpoznání osobnostních charakteristik a predispozic k onemocněním u jednotlivých pacientů. Mohla by usnadnit rozhodování lékařů o případném rychlejší zařazení pacientů do psychosomatické péče, u kterých je somatická léčba většinou neefektivní.

1 OSOBNOST TYPU „A“

Za chorobu špatného životního stylu se považuje především osobnost typu A, pro kterou je charakteristická esenciální hypertenze (vysoký krevní tlak). Bývá nazývána chorobou zodpovědných, resp. chorobou manažerů či přepracovaných a ctižádostivých workholiků. Trpí jí asi 10 -15 % dospělé populace ve světě. A – typ chování je podstatně častější z lidí, kteří mají kardiovaskulární obtíže.

Hypertonici trpívají potlačovanou agresivitou, ctižádostí, vnitřním neklidem, napětím. Většinou nepovolují tlaku, který na nich leží a nehledají únik v nemoci.

A – typ chování se vyznačoval hostilitou (projevy nepřátelství), kompetitivností (vyhrocenou soupeřivostí  a soutěživostí), touhou po úspěchu, zrychlením některých aktivit, zvýšeným neklidem, zvýšenou bdělostí, nadměrnou průbojností, necitlivostí k okolí, zvýšeným napětím obličejových svalů, zrychleným mluvením, neustálým časovým stresem, zaměřením na finanční situaci, zájmem  o shromažďování co nejvíce předmětů.

Osobnost typu A, resp. osobnost koronární popsali M.Friedmann a R.H.Rosenman.

1.1 Přehledný popis osobnosti typu A:

• plánuje stále větší množství činností ve stále kratším čase;

• je jako rychle letící šíp;

• vše urychluje, spěchá, je netrpělivá, úzkostná až neklidná;

• chce si hodně v životě užít;

• usiluje o vyšší životní úroveň;

• chce nadměrně konzumovat civilizační hodnoty;

• touží po úspěchu;

• mírou vlastního nebo cizího úspěchu je pro ni množství;

• stále jakoby soupeřila, soutěžila, bojovala, chce téměř vždycky vyhrávat;

• má velkou potřebu dostat se společensky nahoru (např. ve své profesi);

• krátkodobé zisky nadřazuje hodnotám vztahovým a rekreačním;

• dělá často dvě věci současně (najednou);

• často nevnímá okolí a nemá smysl pro krásu

• má velmi intenzivní pocit časové naléhavosti  a chtivosti;

• nerada čeká, vyvíjí nutkavé úsilí, pilně pracuje;

• mívá ustaraný výraz v obličeji;

• musí být všude včas

• je nervózní, když musí čekat ve frontě nebo jet za autem, které podle ní jede příliš pomalu;

• často jí buší srdce;

• potí se jí značně ruce a v podpaždí;

• mívá úzkosti a strachy

• často používá vulgární slova;

• je zlostná, průbojná, výbojná až hostilní (nepřátelská k okolí);

• jde často hlavou proti zdi;

• je pro ni těžké sedět a nic nedělat;

• je téměř stále pohyblivá, živá;

• oči vyjadřují zvýšenou bdělost;

• rychle mrká nebo jí cuká obočí;

• mívá sevřené rty a zvýšené napětí obličejových svalů;

• často poklepává nohou nebo prsty rukou;

• přerušuje druhé osoby v rozhovoru krátkými výroky;

• důrazně mluví, až křičí, často mluví zrychleně;

• zrychluje ke konci vět, má uspěchanou a výbušnou řeč;

• skáče druhým lidem do řeči;

• nezřídka věc dopovídá sama, nechce čekat;

• při řeči výrazně gestikuluje, přikyvuje, zatíná ruce v pěst, tluče do stolu;

• "usekává" koncové hlásky a slova;

• používá často povzdechy a citoslovce, zvláště ve vztahu k vlastní práci;

• udržuje ve vztazích odstup (distanc);

• její výrazové projevy jsou často nedůtklivé až nevraživé;

• v rodině se většinou zdržuje málo (jako "stopový prvek").

2 OSOBNOST TYPU „B“

B-typ chování je pozorován u lidí, kteří nejsou častými pacienty kardiologických oddělení. Je charakterizován jako opak způsobu chování lidi s A-typem. Žijí pokojný způsob života, spolupracují s druhými lidmi, jsou rozvážní, zaměřují se na kvalitu života. K dalším později přidaným charakteristikám patří smysl pro humor, ochota odpouštět druhým lidem, zdravá pokora, vyšší míra sebehodnocení, smysl pro autonomii (vlastní řízení osobního života), tvořivost, rovnováha mezi osobním obdarováním a omezenými možnostmi, snahami   a výkonem, požadavky a skutečností atp.

3 OSOBNOST TYPU „C“

Existuje určitý základní souhrn znaků a profil chování typu C (type C, cancer personality, nádorová osobnost). Dále bude uveden základní souhrn znaků typických pro tento typ chování:

Lidé, kteří bývají označováni za osobnosti typu C (tj. osobnosti karcinogenní), kteří údajně snadněji onemocní rakovinou, mívají ne zcela adekvátní atribuční osobnostní styly. Bývají často nositeli pesimistických interpretačních a explanačních sklonů. Mají např. nezřídka pocit, že mohou průběh svého života ovlivnit (zvládat) jen nepatrně. Pocit neovlivnitelnosti jejich stresu je spojen se sníženým fungováním jejich imunitního systému.

Chtějí být stále společensky na výši, přijatelní a akceptováni. Často se vyhýbají konfliktům (zejména ženy), čímž se konflikty somatizují, protože se hostilita obrací dovnitř jejich vlastního organismu. Usilují o spolupráci, hyperadaptovanost, jsou pasivní, trápí se, pláčí, "užírají" se uvnitř, mají subdeprese a deprese, jsou přehnaně trpěliví. Chovají se málo asertivně (neprosazují se). Potlačují a popírají depresi, zlost, hostilis.

Chovají se závisle, podřídivě. Bývají velmi svědomití.

K. Lorenz hovoří o nekritické poddajnosti.

Potlačují výrazové projevy svých afektů hněvu, nepřátelství, zlosti, strachu, smutku. Nedávají otevřeně najevo, nevyjadřují zejména své záporné emoce. Popírají své trápení, své utrpení.

Mívají často skryté pocity beznaděje, bezmocnosti.

Prožívají velká zklamání, překvapení, děsy a úleky.

Mívají pocit, že vše, co udělají, bude špatně.

Pokud se prokáže osobnost typu C jako nosný konstrukt, je současně zpochybněn ideál určitých variant tzv. nekonfliktního a adaptivně hodného člověka. Jedinec, který ovládá každý svůj pocit nespokojenosti a většinou neprojevuje žádné své záporné city, aby se těch druhých náhodou nějak nedotkl a neurazil je, a tím neodradil od další komunikace, není v současné době v medicíně přijímán jako zdravotně optimální, jako žádoucí vzor.

Příliš hodný hypersociabilní člověk vlastně škodí svému vlastnímu zdraví. Napětí z nekritické poddajnosti (resp.  z intropunitivního zaměření osobnosti) se podle Konrada Lorenze stejně jako neodreagované agresivní pocity  a tendence často somatizují. Škodí také partnerům  v manželství (stále více se odcizují, distancují).

3.1 Přehledný popis osobnosti typu C:

• potlačení nebo popření deprese, zlosti a hostility;

• hyperadaptovanost či špatná adaptabilita;

• neprosazující se chování, pasivita;

• spolupráce;

• nedostatečně vyvinutá fantazie, bezbarvá řeč, prázdnota v lidských vztazích;

• harmonizující chování, symbiotické připoutání k partnerovi, depresivní připoutání k němu a bezmocné zoufalství po rozchodu, které fungují jako nemoc spouštějící události;

• obtížné vyrovnání se stresem a prožívání pocitů bezmoci a beznaděje, které se mohou rozvinout až do stavu klinické deprese. malá emoční expresivita

• neschopnost učit se novým emočním projevům a emočnímu jednání

• afektivita bývá často nepřiměřená situaci

• pacienti udávají pocity napětí, podrážděnosti, frustrace, bolesti, neklidu, prázdnoty, nervozity, smutku

Chování typu C má své fyziologické koreláty, např.: pokles biogenních aminů vhypotalamu, sníţení funkcí makrofágů, útlum systému DNA, korelace mezi hladinami IgA a potlačení zlosti u nemocných skarcinomem prsu, změny vopioidovém systému a aktivitě NK-buněk.40Přirození zabijáci patří do skupiny cytotoxických lymfocytů, které tvoří hlavní součást vrozeného imunitního systému. Významnou funkcí „přirozených zabíječů“ je zničení (rejekce) nádorových buněk či buněk napadených viry. Uvolněním proteinových cytoplasmatických granul označovaných jako performiny a granzymy likvidují cílové buňky procesem apoptózy (programovaná buněčná smrt). NK buňky jsou definovány jako velké granulární lymfocyty (LGL) a tvoří třetí typ buněk, které jsou odlišné od společného progenitoru generujícího B a T lymfocyty.

4 OSOBNOST TYPU „D“

Další zmiňovanou osobností ve vztahu ke vzniku nádorových onemocnění je depresivní osobnost.

Moderní prospektivní studie, sledující výskyt psychosomatických chorob od mládí a jejich podmíněnost osobnostní strukturou, stanovily rizikový vliv tzv. depresivní osobnosti (D-personality). Je formována v dětství v charakteristické sociálně izolované rodině, taková rodina připomíná „velkou chladnou místnost“. Od dítěte vyžaduje, aby vykompenzovalo nedostatek její sociální prestiže, neumožňuje otevřeně projevovat vzájemnost vztahů a dává najevo nedostatek pozornosti k potřebám druhých.

Jedná se o jedince, kteří se vyznačují silnou vnitřní disciplínou, téměř si nestěžují, naopak se snaží potlačovat a vytěsnit afekty a impulsy, které by mohly být v konfliktu, a tak by nádorové bujení mohlo být jakýmsi ventilem pro vzniklé napětí.

Deprese jako prediktivní faktor nádorového onemocnění byla v některých výzkumech zkoumána jako centrální psychosociální proměnná. Někteří vědci považují depresi za spouštěcí faktor nádorového onemocnění, jiní se přiklání k názoru, že deprese je následkem onemocnění. I nadále zůstává nejasné, zda rozdíly v depresivních náladách mohou, či nemohou ovlivnit nádorová onemocnění. Depresivní prožívání má určité dopady na způsob života, lidé trpící depresí se jinak stravují, nevědomě se ke svému tělu chovají destruktivněji než ostatní, např. kouří, pijí alkoholické nápoje, nedostatečně se stravují a méně se pohybují. Všechny tyto faktory jsou součástí multifaktoriálního komplexu vedoucího ke vzniku nádorového onemocnění.

Autor: PhDr. Zuzana Barka

zdroj obrázku: https://www.abc.net.au/radionational/programs/allinthemind/contemplating-consciousness/8874298